Moc moc dobré, doporučuji! 250 g zelené čočky namočíme přes noc do vody, druhý den propláchneme a necháme okapat. Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli a 2 stroužky česneku, přidáme 10 nakrájených sušených rajčat naložených v oleji, čočku, okořeníme tymiánem a dobromyslí a chvilku opékáme. Vmícháme 250 g na malé kostičky pokrájené červené řepy a také jedno větší jablko. Zalijeme 500 ml zeleninového vývaru a dusíme 25 minut. Na lžíci oleje osmahneme dokřupava 200 g smaženého tempehu a na talíři jím ozdobíme každou porci.
Podzimní švestkové knedlíky s mákem trošku jinak a zdravěji, stojí za zkoušku! Těsto je po uvaření mazlavé, nedoporučuji tudíž vařit knedlíky ve vodě, ale jen na pařáku vyloženém pečicím papírem. Hraška je v knedlíkách mítně cítit, ale není to nic hrozného, tak kdyby vás napadlo jiné bezlepkové rostlinné pojivo, vyzkoušejte a dejte vědět 
:) Tohle je množství na 20 - 25 knedlíků.
Uvaříme ve slupce, po vychladnutí oloupeme a prolisujeme 600 g brambor. 100 g jahel propláchneme v cedníku vroucí vodou, vložíme do hrnce, zalijeme 250 ml horké vody, osolíme špetkou soli, přivedeme k varu a na mírném ohni zvolna vaříme, dokud se všechna voda neodpaří. Odstavíme a necháme 15 minut pod pokličkou dojít. V míse promícháme brambory, studené jáhly, 40 g vanilkové Hrašky rozmíchané v 80 ml vody, a uhněteme tužší těsto, do kterého balíme švestky bez pecek. Vaříme na páře 10 minut. Umeleme 100 g máku a 80 g rapadury, promícháme a knedlíky touto směsí sypeme na talíři, mastíme ořechovým olejem.
Před časem jsem ve schránce našla tuhle knížku, kdosi mi ji tu zanechal jako milý dárek spolu s krátkým vzkazem. Touto cestou ještě jednou děkuji. A tak jsem si po dlouhé době přečetla klasický společenský román ze současnosti od Švédky Lindy Olsson. Je to komorní, tiše plynoucí příběh jedné ženy, která v dětství prožila tragédii a vyrovnává se s bolestí, ztrátou a vinou. Nakonec to dobře dopadne a ztráty se konečně promění v nálezy. Je to hezky napsané, čtivé, tak akorát dojemné. Je strašlivé si uvědomit, čemu všemu musí čelit malé děti.
O rostlinách, jejich tajemstvích a překvapivých faktech o jejich světě jsem přečetla už několik knih a tahle od Josepha Scheppacha patří k těm lepším. Navzdory trochu ezoterickému názvu je text založen na vědeckých faktech, více či méně přijímaných tradiční vědeckou obcí. Něco málo jsem z knihy opsala, abyste si udělali představu. Knihu doporučuji všem lidem, kteří mají silný vztah k rostlinám a živé přírodě.
„Stále více vědců zjišťuje, že každá buňka je materiálním ztvárněním principu subjektivity. Její vlastní a prapůvodní charakter tkví v autonomii formy a hmoty. Živá buňka, tvrdí biolog Andreas Weber, ovládá atomy, ze kterých je vytvořena. Identita, kterou si zachovává, má vazbu na látku. Proto se v živých bytostech z pohledu tvůrčí ekologie druží k již tak neobvyklým znakům, jimiž jsou subjektivita a autonomie, ještě jeden: svoboda.
...
Egoismus bytostí, jejich bezohlednost, se kterou si opatřují potravu, není podle nového hlediska už důsledkem brutální zaslepenosti přírody, ale spíš příznakem opaku: autonomie tvorů. Ten, kdo jedná sobecky, brání své já. Teprve s tvory vešlo do světa dobro a zlo.
Váze je jedno, jestli praskne. Květinám v ní také? Nebudou se mrskat jako ryba na suchu. Nejsou proto ale živé? Budou, i když my to nepostřehmeme, o svůj život bojovat – protože jsou živé. S tím ale vchází do hry fenomén pocitů. Protože pocit je způsob, jak zpracovat to, co je subjektivně důležité. Pocity hodnotí situaci. Pocit vychází zevnitř; je to snaha přežít. Pocity nikdy nejsou neutrální, jsou vždycky měřítkem pro dobré a zlé.
...
Molekulární biologové se při hloubkových výzkumech buněk dostali do oblastí, ve kterých platí jiná pravidla než v klasické biologii: pravidla kvantové fyziky.
To zohledňuje jen málo molekulárních biologů, stěžuje si fyzik Hans-Peter Dürr. Bývalý ředitel Werner-Heisenbergova institutu Společnosti Maxe Plancka se diví, proč moderní molekulární biologové dosud nepřevzali revoluční představy moderní fyziky. V poslední době celá řada experimentů ukazuje, že se v molekulárně-biologické rovině hranice klasické anatomie stírají. Platí zde zcela jiné zákony.
...
Z biologického hlediska není správné přičítat zvířatům vyšší vývojový stupeň než rostlinám. Ty jsou stejně jedinečné jako zvířata, i když jiným způsobem. Samy kognitivní funkce se neliší natolik, jak by to z povrchního lidského pohledu mohlo vypadat – ledaže by se přítomnosti centrálního nervového systému, který rostlinám chybí, připisovala zvláštní důležitost.
...
Čím úspěšněji se podaří aplikovat na poli účinnou tajnou botanickou řeč divokých rostlin, tím více pesticidů se dá ušetřit. Neboť dnešní užitkové rostliny se extrémním šlechtěním staly téměř necitlivé na vliv hmyzu: Jsou chemicky nedoslýchavé a němé. Neslyší volání sousedních rostlin o pomoc a zapomněly slovní zásobu, pomocí níž by mohly takové SOS-signály samy předávat dál. Stejně nedostatečně ovládají biochemickou gramatiku obrany proti škůdcům.
...
Je pravda, že jeden druh vykořisťuje druhý, ale současně je na přítomnost toho druhého odkázaný: Ber, které nefunguje bez Dej,(...) tedy žádný egosismus, ale komunikace a kooperace. Tento princip – mluvit spolu a spolupracovat – posunul rostliny, zvířata i lidi zase io kus dál. (...) Když se přírody zeptáme, kdo jsou ti nejzdatnější – jestli ti, kteří mezi sebou vedou neustálé boje, nebo ti, kteří jeden druhého podporují – hned zjistíme, že ti živočichové, kteří si pomáhají, jsou nejlépe přizpůsobeni. Mají větší šance na přežití a dosahují nejvyššího stupně inteligence a stavby těla.
...
Kromě toho testy ukazují, že uklidňující pohled na přírodu z okna kanceláře se nedá ničím nahradit – ani vyobrazením stejné scény na zdi. To vyplývá z experimentů amerických badatelů, kteří zkoumali stresové chování dobrovolníků po splnění náročného úkolu. Část testovaných osob se mohla dívat oknem do skutečného parku, druhá skupina měla stejný obraz na velké plazmové obrazovce a třetí proti sobě měla jen čistou bílou zeď. Výsledek? Při výhledu do parku podstatně klesla tepová frekvence a tím úroveň stresu testovaných osob, zatímco ani obraz parku, ani bílá stěna neměly na pokles stresu žádný účinek. Sami vědci byli překvapeni. Předpokládal jsem, že pohled na obrazovku bude mít za následek hodnoty
někde mezi oknem a bílou zdí, přiznává psycholog Peter Kahn z washingtonské univerzity v Seattlu.
Ne každá forma zeleně má tedy stejný efekt. Nejzdravější krajina je ta, která je nám důvěrně známá jako park, jako vzdálená ozvěna krajiny na savaně...
...
Extravagantní nápady vědců nejrůznější oborů a avantgardistická hightech umožňují, abychom my, lidé třetího tisíciletí, reálně zažili znovuzrození duše rostlin. Přestože mnohé měřitelné kvantové efekty ještě nechápeme, přesto intuitivně cítíme, jak by asi mohla fungovat například morfogenetická pole a jaké jsou to vibrace, které způsobí, že prostá práce na zahradě v nás vyvolá netušené skryté síly. Vždyť jestli je opravdu všechno se vším spojeno, tak už není takovou záhadou, že archaické spodní proudy, které přetrvaly věky, vážou lidské myšlení a cítění tak silně na přírodu, že se naše neurony radostně roztančí při pohledu na obyčejné stéblo trávy.“
Sírovec je velmi zdravá houba z čeledi troudnatcovitých, která dřevokazně roste na stromech živých i padlých. Sbírají se mladé, měkké plodnice a je třeba je před další úpravou vařit až hodinu ve slaném vývaru, nejlépe s nějakým kořením.Tohle prozatím poslední jídlo ze sírovce mi udělalo radost také tím, že kromě marinády je všechno z vlastních zdrojů :)650 g vařeného sírovce pokrájíme na nudličky a na 24 hodin namočíme do marinády připravené ze 100 ml červeného vína, 50 ml tamari, 50 ml olivového oleje, 3 prolisovaných stroužků česneku, nadrobno nasekané cibule, lžičky tlučeného pepře, lžičky sušené dobromysli, špetky chilli a lžíce mleté papriky. Poté vložíme do pekáčku i s marinádou, přidáme 200 g pokrájených žampionů a 600 g pokrájených brambor a 6 oloupaných a pokrájených rajčat. Pečeme při 220 stupních hodinu bez pokličky, občas promícháme.
Dnes ráno jsem na kole potkala mezi poli na kraji lesa postupně tři krásné bytosti. Nejprve srnku, která vystřelila z příkopu a pelášila přes pokosené pole. Když jsem na ni zavolala: Neboj se, malá, já ti nic neudělám!, zastavila se, a dlouho se za mnou dívala. Nakonec přece jen zvítězila vrozená a oprávněná nedůvěra k lidem, a srnka zmizela v lese.Druhý byl lišák, tedy aspoň myslím, že je to chlapec, kterého potkávám na stejném místě opakovaně. Myslí si, že je neviditelný, přikrčeně přeběhne přes cestu a ztratí se v kukuřici. Tak jen volám do kukuřice: dobré ráno, lišáku!A třetím byl zajíc, který nehybně seděl asi tři metry od cesty ve sklizeném poli. Jen po mně mrknul, ale ani se nepohnul. Možná jsem nepůsobila nebezpečně.A doma? Tam mě čekal nádherný zvuk zvonkoher Koshi, které jsou oprávněně považovány za Rolls Royce mezi zvonkohrami. Jakmile je jednou uslyšíte, zcela jim propadnete. Miluju a sbírám všechny zvonkohry a každá má něco do sebe a každou ráda poslouchám, ale tyhle mám nejradši.
Další jednoduchý recept ze zvláštní a zdravé houby sírovce, jehož mladé, měkké plodnice jsou jedlé a chutné. Sírovec je třeba předem vařit půl hodiny až hodinu do změknutí a pak upravovat podle libosti. Nejlepší je houbu nakrájet na plátky a vařit ve vývaru s kořením, já přidala bobkový list a několik kuliček nového koření.700 g vařeného sírovce necháme okapat. V misce smícháme 100 ml vody, 50 g bramborového škrobu, lžičku mleté papriky, lžičku sušeného tymiánu a sůl. Ve vzniklém těstíčku obalíme uvařené plátky houby a poté je obalíme ještě v kukuřičné strouhance, které budeme potřebovat asi 100 g. Smažíme zvolna na mírně rozehřáté pánvi dostatečně dlouho, klidně půl hodiny. Smažila jsem na dezodorizovaném kokosovém oleji. Podáváme se šťouchanými brambory a salátem.
Letos poprvé jsem našla v přírodě sírovec žlutooranžový, což je dřevokazná houba z čeledi troudnatcovitých rostoucí na stromech dosud žijících, ale i na odumřelých kmenech či pařezech. Mladé plodnice tohoto druhu sírovce jsou velmi delikátní a připomínají prý svou chutí spíš kuřecí maso než houbu, což bohužel nemohu potvrdit, chuť masa si nepamatuji. Dá se upravovat na mnoho způsobů a pár receptů tu najdete. Sírovec je třeba ponejprv uvařit ve slané vodě nebo vývaru a až poté dále upravovat, byl by jinak poněkud houževnatý. Vaří se půl hodiny až hodinu.
Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájenou cibuli a vmícháme 700 g uvařeného sírovce (v syrovém stavu to je přibližně 900 g) nakrájeného na kostičky, přidáme velkou hrst dobromysli, pažitky a petrželky (část bylinek si necháme stranou), osolíme a ve vlastní šťávě dusíme 30 minut. V 500 ml vody rozkvedláme 40 g hladké mouky, nalijeme ji k sírovci, přidáme bylinky, které jsme si odložili, a 5 – 10 minut povaříme. Podáváme se šťouchanými brambory, sypeme bylinkami i na talíři.
Sírovec je velmi zdravá houba, kdysi se používal při léčbě revmatismu, horečky, a dokonce rakoviny žaludku. Sírovec má kromě vysokého množství prospěšných antioxidantů i prokazatelné antimikrobiální účinky proti kožním i vnitřním plísním a naložený v lihu jako tinktura účinně bojuje se zlatým stafylokokem.
Dnešní pozdrav z letního lesa. Užijte si víkend v klidu a radosti.
Popravdě jsem od hlubinného ekologa Roberta Macfarlaneho čekala trochu jinou knihu. Doufala jsem, že se dozvím něco skutečně hlubokého o lidské lásce k horám, o fascinaci, posedlosti a úžasu, kterou v některých lidech vzbuzují. Kniha je pro mě poměrně chaotickým souborem historických faktů, úryvků a citací proložená zřídkavými autorovými horskými zážitky. Nejvíc se mi líbila kapitola, která vypráví příběh Malloryho, a tam jsem možná konečně našla to, co jsem v knize hledala. Byla jsem zkrátka plná očekávání, která tahle kniha nesplnila, ale nakonec člověk by neměl nic očekávat ani předpokládat, žejo?
V tomto receptu přijde vhod domácí mlýnek na obilí, který je mým neoblíbenějším spotřebičem a velmi ho doporučuji. Pokud ho nemáte, musíte koupit žitnou a hrachovou mouku (Hrašku) v obchodě.Umeleme 320 g žita a 100 g hrachu, prosijeme přes síto a v míse promícháme se solí a postupně přiléváme 500 ml vody. Necháme hodinu stát a poté protlačujeme sítem na halušky do slané vody a vaříme 5 minut.Pokrájíme 400 g mangoldu, a podusíme jej na lžíci oleje. Ochutíme utřeným stroužkem česneku a vmícháme 150 ml pohankové smetany. Halušky promícháme s mangoldem a dáme na půl hodiny zapéct do vymaštěného pekáčku při 200 stupních. Na talíři můžeme ozdobit osmaženou cibulkou.
Rostlinné alternativy živočišných produktů jsou v obchodech často předražené, vytvářejí zbytečný odpad a navíc jsou zřídkakdy lokální. Zkusíme to jinak!100 g pohanky namočíme přes noc do studené vody, druhý den propláchneme, zalijeme 250 ml čisté vody, rozmixujeme a přefiltrujeme přes plátýnko. Ochutíme špetkou soli a špetkou cukru. Dostaneme skvělou levnou, zdravou, lokální rostlinnou alternativu kravské smetany, která se skvěle hodí do vaření – do omáček a polévek či na zapékání. Tepelnou úpravou zhoustne.
Opět lokálně, sezónně, minimalisticky a úsporně k tomu.Na dno velkého hlubokého plechu nalijeme dvě lžíce oleje, nasypeme 600 g na půlkolečka pokrájené cibule a promícháme, aby se cibule olejem obalila. Kilo očištěných brambor nakrájíme na kolečka, promícháme se lžící oleje, solí, utřeným stroužkem česneku a sušenými aromatickými bylinkami jako je třeba libeček, petrželka, tymián, rozmarýn, dobromysl nebo šalvěj. Nasypeme je na cibuli, pokapeme ještě lžící oleje a pečeme při 180 stupních hodinu. Podáváme se salátem.
Cuket máme letos mraky, jíme je pořád. Velkou část snědí slepičky, které je milují nastrouhané na nudličky.
Každý den se nám slepičky odvděčí za péči a obrovský výběh, za čistý kurník s voňavým senem, za dobré a zdravé jídlo a nejvíc za lásku - i v zimě jsou vajíčka zásobující hned tři rodiny
A zase houby! Já bych je mohla jíst furt 
:)
Pokud jste z ideových důvodů proti sójovému masu, které podle mě párkrát do roka neuškodí a při vhodné úpravě skvěle chutná, můžete použít třeba seitan.
Večer předem zalijeme 100 g sójových nudliček 750 ml vroucího slaného zeleninového vývaru (můžeme použít i kvalitní bujónové kostky). Necháme vychladnout a důkladně vymačkáme v ruce.
Smícháme pokrájenou cibuli, 4 utřené stroužky česneku, 50 ml olivového oleje, 3 lžíce Tamari, lžíci mleté papriky, chilli a čerstvě tlučený pepř podle chuti, lžičku tlučeného kmínu, 50 ml červeného vína a lžíci sušených aromatických bylinek (šalvěj, oregano, rozmarýn, tymián a bazalka). Vzniklou marinádu dobře promícháme se sójovými nudličkami a v uzavřené nádobě vložíme do chladničky, kde se bude do rána marinovat.
Druhý den promícháme v pekáči marinované sójové nudličky a 500 g pokrájených lesních hub. Přiklopíme a pečeme při 200 stupních za občasného promíchání půl hodiny a pak ještě půl hodiny bez pokličky. Pokud je nutné, můžeme maličko podlít vývarem.
Dobrou přílohou k tomuto skvělému jídlu jsou i knedlíky nebo noky, já ale připravila nové brambůrky ze zahrádky.
Ještě v půl jedenácté jsem vůbec nevěděla, co vařit a ani se mi nechtělo nic vymýšlet. Ale jíst se musí! Posbírala jsem tedy v trávníku žampiony polní, které nám rostou hojně v zahradě, a na záhonu otrhala zralá rajčata. A prostý oběd je jasný.Na lžíci oleje zlehka osmahneme 5 stroužků česneku nakrájených na plátky, přidáme 200 g pokrájených žampionů, hrst bazalky, osolíme a dusíme ve vlastní šťávě, dokud se neodpaří voda. Přidáme kilo oloupaných a nakrájených rajčat a na prudším ohni dusíme bez pokličky 20 minut.
Uvaříme půl kila semolinových těstovin a promícháme je s omáčkou.
Omáčku můžeme různě obohatit, třeba o olivy, rostlinný sýr nebo rostlinnou smetanu. Výborná bude i s knedlíkem nebo noky.
Muffiny mohou dobře chutnat i jako příloha k polévkám či salátům, stojí to za vyzkoušení.350 ml sójového mléka promícháme se lžící jablečného octa, srazí se a zhoustne, dostaneme veganské acidofilní mléko. Do 60 ml vody namočíme 3 lžíce umletého lněného semínka a necháme nabobtnat, poté rozmixujeme s „acidofilním mlékem“ a 60 ml oleje ze sušených rajčat naložených v oleji a dáme prozatím stranou. V míse promícháme 240 g hladké pšeničné mouky, 120 g hladké kukuřičné mouky, sůl, 1 lžičku jedlé sody, sušené voňavé bylinky (tymián, rozmarýn, šalvěj, bazalku, oregano...), 1 malou červenou cibuli nakrájenou na kostičky, čerstvě mletý pepř a 12 nakrájených sušených rajčat naložených v oleji. Vlijeme tekutou směs a promícháme. Muffinové formičky vymastíme a těsto do nich rozdělíme. Pečeme při 180 stupních 25 minut.
Vstříc vycházejícímu slunci. To krásný světlo foťák samozřejmě nepobere a nejlepší je jenom se dívat a zapamatovat si svůj pocit.
Alej pavučin
Kouzelné jezírko v bělohradské Bažantnici. I když tudy projdou denně desítky lidí, stejně si uchovává své tajemství.
Slunce rozpouští mlhy. Zase je to ten případ, kdy je skutečnost mnohonásobně krásnější než pouhá fotka.
Užijte si víkend!
Výtečnou chuť dodá téhle polévce dlouhé vaření, komu to vadí, udělá jinou :)330 g velkých strakatých fazolí namočíme přes noc do teplé vody se lžící jablečného octa, to děláme kvůli aktivaci fytázy. Druhý den propláchneme, vložíme do hrnce, přidáme bobkový list, zalijeme 2 litry vody a vaříme 3 hodiny. Voda se dlouhým varem zredukuje a fazole změknou, zvláční a získají krémovou lahodnou chuť. Nakrájíme 150 g červené řepy, 5 oloupaných rajčat a 1 červenou cibuli na drobné kostičky, a všechno to přidáme k fazolím. Osolíme bylinkovou solí a vaříme ještě půl hodiny. Odstavíme, vmícháme utřený stroužek česneku a lžíci umeocta (nebo lžičku jablečného octa), případně dosolíme.
Naprosto skvělé!Vtip spočívá v tom, že čerstvé houby neopékáme na pánvi, ale předem upečeme v troubě, nerozpliznou se a budou opražené dokřupava.Kilo očištěných a pokrájených lesních hub dáme na plech, osolíme, okmínujeme, promícháme s nakrájenou cibulí a 3 lžícemi oleje a pečeme při 220 stupních 45 minut až hodinu, několikrát během pečení promícháme. 300 g jasmínové rýže udusíme nebo uvaříme, jak jsme zvyklí, a promícháme s pečenými houbami a 200 g čerstvého nebo mraženého hrášku. Narovnáme na pekáček v tenčí vrstvě a pečeme půl hodiny při 200 stupních, občas promícháme. Zapékat nemusíme, ale je to mnohem chutnější.
Aby bylo jídlo zcela lokální, můžete místo rýže použít pohanku nebo ječné kroupy, bude to stejně dobré.
Je toho málo, zmizí to v cukuletu :)Množství do opravdu mrňavého pekáčku o rozměrech 25/20 cm. V míse promícháme 200 g celozrnné špaldové mouky, špetku soli, 50 g rapadury (či cukru), 40 g kakaa, lžičku prášku do pečiva, půl lžičky mleté vanilky a 250 ml rostlinného mléka rozmixovaného s jedním banánem a 60 ml oleje. Krátce, ale dobře promícháme a rozetřeme do vymaštěného pekáčku. Pečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů 25 minut.
