Jitrocel je velmi nenápadná, přehlížená bylinka. My víme, že se z něho dělá sirup na suchý, dráždivý kašel, že pomáhá proti průjmu, astmatu, zánětu plic i střev. Ale on především zaceluje jitra, tedy zranění. A takové použití vám nedá žádnou práci, jako třeba zdlouhavá příprava sirupu a věřte, že působí bez nadsázky zázračně. Když jsem to kdysi dávno někde četla, neměla jsem problém to odkývat, ale že bych to používala? To ne, to jsem ránu raději polila ajatinem, zasypala framykoinem a zavázala. Prostě hezky poslušně jako většina lidí a jak jsem byla naučená. Až někdy před deseti lety jsem se pořezala na zahradě o nějakou ostrou trávu, víte sami, jak takové říznutí může být hluboké, nepříjemné a dlouho se hojit. Rána se většinou nespojí, pořád se otevírá, mokvá a překáží. A protože to je ale vlastně taková prkotina, tenkrát jsem zkusila jitrocel. Pomačkala jsem lístek v dlani a omotala jím pořezaný prst. Druhým prstem jsem si ho přidržovala a pokračovala v práci na zahradě. Odhaduji to na dobrou hodinu jitrocelové péče. Doma potom nebylo po tom tenkém říznutí už ani stopy. Jitrocel mě ohromil. No a od té doby ho nejen používám, ale každému doporučuji na drobná a nepříjemná poranění, která nevyžadují šití na chirurgii. A všichni mi to odkývají, jako že ano, to je zajímavé a hned to zapomenou, stejně, jako jsem to dělala kdysi já. A já se jim nedivím, protože to je přece jenom jitrocel, nepohledná bylinka, skoro plevel a jakési babské rady. Moderní člověk má přece mnohem účinnější arzenál v lékárničce.
Tuhle neděli jsem se ošklivě řízla. Ostudou mé domácnosti jsou totiž věčně tupé nože a když je chleba už pár dnů starý, musíte hodně přitlačit. Nůž byl tupý na chleba, ale na lidské maso byl ostrý dost. Sklouzl po patce chleba a zasekl se mi do levého ukazováčku, hezky hned pod nehtem a trefil nehtové lůžko a kost. Krev byla k nezastavení a bolelo to hezky, jak si jistě umíte představit. S prstem v puse jsem běžela na zahradu pro jitrocel. Tři lístky jsem rozemnula v dlani, přiložila na ránu a s pomocí dcery přes to navlékla pruban. Do půl hodiny krev přestala téct a když jsem si večer jitrocelový zábal sundala, rána byla zatažená a suchá. Dostala nový nášup jitrocele a pak zase a zase. Každý večer i ráno čerstvý. Dnes je úterý ráno a na prstu byste skoro nepoznali, že tam nějaké zranění kdy bylo. Zahojené to ještě není, ale řez není téměř znatelný. Rána je suchá, neoteklá, zacelená. Vždyť právě to je práce jitrocele!
Možná mi nevěříte, ale opravdu nelžu. Mohla bych vám to vyfotit, ale to by stejně nic nedokazovalo, protože čerstvou ránu jsem nevyfotila, na to jsem neměla ani jednu myšlenku. A vy byste se na to stejně nechtěli dívat.
Při dalším poranění dejte jitroceli šanci, nezklame vás.
