VAJÍČKA OD NAŠICH KRASAVIC

Musím se pochlubit :) Naše holky snáší nádherná veliká vajíčka. Dneska jsem jedno zkusmo zvážila a má rovných 88 g! Obří vejce! 

A tohle jsou ony:

Krásný, co? :)

TĚSTOVINY S DUŠENÝMI ŘEDKVIČKAMI

Na dvou lžících olivového oleje necháme změknout pokrájenou cibuli a čtyři stroužky česneku, přidáme dva svazky (20 ks) ředkviček pokrájených na kolečka a 8 oloupaných a nadrobno nakrájených rajčat. Osolíme, dusíme deset minut, vmícháme 2 lžíce pesta, necháme prohřát. Uvaříme 350 g těstovin a promícháme je s ředkvičkovou omáčkou. Sypeme pažitkou nebo bazalkou.

více na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

ČERVENÁ ČOČKA PO INDICKU

Večer předem namočíme 200 g červené čočky, druhý den propláchneme, scedíme a dáme okapat.
Na dvou lžících oleje osmahneme tři jarní cibulky a tři stroužky česneku nadrobno nakrájené a po lžičce koření: římský kmín, karí, koriandr a pepř. Přidáme nakrájenou kořenovou zeleninu – mrkev, celer a petržel a jednu velkou bramboru. Zaprášíme lžící mouky, rozmícháme, zalijeme 400 ml rajčatové šťávy, osolíme a dusíme 15 minut pod pokličkou.
Vmícháme namočenou čočku, misku nasekané bršlice, svazek divoké pažitky, 150 g bílého jogurtu, prohřejeme, ale už nevaříme.

více na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

FORZÝTIE

Zuzana, která má blog "A dá se to zkvasit?" mě udivila informací o forzýtii, kterou jsem (hanba mi) nepovažovala nikdy za léčivou rostlinu. Údajně v tradiční čínské medicíně byly používány plody forzýtie k léčbě různých kožních infekcí, jako střevní antiparazitikum a dokonce pro harmonizaci menstruačního cyklu. Její kořeny léčí nachlazení, zatímco odvar z větévek a listů pomáhá při léčbě rakoviny prsu. Zdá se, že tento krásný keř má blíže k ženám než mužům.
Léčebný potenciál forzýtie potvrdily i moderní laboratorní testy. Má prokázané antibakteriální, protinádorové a protizánětlivé účinky.
Květy léčivé nejsou, ale prý čaj z nich uvařený připomíná čaj z jasmínu. tak to vyzkoušíme.

Dnešní den byl deštivý a studený, myslím si, že ještě několik takových dní a z květů nebude nic. Tak jsem si zmoklá kvítka přinesla domů, usuším je a vyzkouším ten jasmínovo-zlaticový čaj.

Dneska jsem si teda uvařila čaj z květů forzýtie, kterej měl chutnat jako jasmínový čaj. No .... vypila jsem ho :)

více o různých bylinách najdete na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

KARÍ VEJCE S KOŘENĚNOU RÝŽÍ

Pro 4 milovníky indické kuchyně. Kdybych neměla svědomí, sežrala bych to všechno sama :)
Uvaříme 8 vajec natvrdo. Na lžíci slunečnicového oleje necháme zesklovatět pokrájenou cibuli, přidáme dvě lžíce čerstvě nastrouhaného zázvoru a ještě chvíli opékáme. Přidáme koření: lžičku čerstvě drceného římského kmínu, lžičku indického karí, lžičku Garam masaly, lžičku čerstvě drceného koriandru, konzervu krájených rajčat, šťávu z půlky citrónu a 150 ml smetany. Dusíme 5 minut, osolíme a opepříme. Podáváme s rýží:
Na lžíci slunečnicového oleje osmahneme sekaný stroužek česneku, lžičku kurkumy a lžičku čerstvě drceného koriandru, přidáme 200 g basmati rýže, ještě krátce osmahneme, zalijeme 400 ml zeleninového vývaru a na mírném ohni dusíme 15 minut doměkka. Vmícháme 120 ml bílého jogurtu, nasucho opražená slunečnicová a sezamová semínka, čerstvě mletý pepř, sekaný popenec nebo čerstvý koriandr a dosolíme.

více receptů najdete na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

TVAROHOVÝ KOLÁČ S ČOKOLÁDOU

Tenhle koláč rozhodně není vůbec dietní, bohužel. On je totiž jenom moc dobrý!
150 g dětských piškotů a 150 g sušenek BEBE Dobré Ráno nadrtíme v mixéru na jemné drobečky a prohněteme se 100 g změklého másla a jedním vejcem na měkké těsto, které vtlačíme do vymaštěné dortové formy; necháme zvýšené okraje! Dáme chladit do ledničky a mezitím si připravíme náplň: 
500 g tvarohu, 250 g bílého jogurtu, 100 ml mléka, 1 vejce, 1 sáček vanilkového pudingového prášku, 2 lžíce kakaa a 50 ml slunečnicového oleje rozmixujeme dohladka a za stálého míchání (budete potřebovat ještě jedny ruce) vmícháme ve vodní lázni rozpuštěných 200 g hořké čokolády. Tento krém nalijeme na korpus a pečeme v troubě vyhřáté na 170 stupňů asi hodinu. Krájíme až po úplném vychladnutí.

více moučníků nejdete na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

MOJE SVATOJANSKÁ KUCHYNĚ

TĚSTOVINY S BŘEZOVÝMI LÍSTKY

80 g sojového granulátu uvaříme půl hodiny v půl litru zeleninového vývaru. V hluboké pánvi na třech lžících olivového oleje necháme zesklovatět stroužek česneku a cibuli pokrájené nadrobno. Dva pórky omyjeme a nakrájíme na kolečka, pokud máme čerstvý, křehký pórek, přidáme ho do salátu syrový, pokud máme starý a tuhý (jako jsem měla já), přidáme jej k cibuli a česneku a společně osmahneme. Do pánve přidáme uvařené sojové maso a ještě chvíli opékáme, nakonec přidáme 120 g červené čočky, zalijeme vývarem, ve kterém se vařilo sojové maso a pět minut povaříme. Vmícháme uvařené těstoviny, necháme trochu vychladnout a zalijeme dresinkem připraveným ze 150 ml bílého jogurtu, 3 lžic olivového oleje, 3 lžic vinného octa, 1 lžičky tekutého medu, čerstvě mletého pepře a soli. Nakonec vmícháme misku čerstvě natrhaných mladých březových lístků.

více na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

MAKOVEC S MEDEM

Rozmícháme 150 g tvarohu, 6 lžic slunečnicového oleje, 1 vejce, 2 balíčky vanilkového cukru, špetku soli a lžíci strouhané citrónové kůry, postupně vmícháváme 3 lžičky kypřicího prášku a 250 – 300 g hladké mouky podle konzistence těsta. Vymastíme koláčovou formu nebo menší plech a těsto do něho vyválíme. Pečeme v troubě rozehřáté na 180 stupňů deset minut.
Ušleháme 100 g másla a 6 žloutků do pěny, postupně vešleháme 200 g medu, 250 g mletého máku a nakonec tuhý sníh ze 6 bílků. Makové těsto navrstvíme na předpečený korpus a uhladíme Teplotu v troubě zmírníme na 160 stupňů a koláč ještě 30 – 40 minut dopečeme.

více moučníků na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

DUŠENÁ ŘEDKEV S KŘENOVOU OMÁČKOU

Výborné a zajímavé jídlo pro milovníky omáček.
Jednu velkou ředkev oloupeme, nakrájíme na kousky. Rozehřejeme lžíci másla, necháme na něm změknout pokrájenou cibuli, přidáme ředkev, zalijeme 100 ml vývaru, přidáme lžíci cukru, osolíme a podusíme doměkka asi deset minut.
Rozehřejeme tři lžíce másla a osmahneme na něm 5 lžic celozrnné mouky, umícháme jíšku, zředíme ji 500 ml vývaru a 100 ml mléka, rozšleháme, povaříme pět minut, přidáme 50 g oloupaných a nasekaných mandlí a pět lžic čerstvě nastrouhaného křenu (Kdo má rád ostřejší chuť, přidá křen až nakonec a už nevaří). Osolíme, okořeníme čerstvě mletým pepřem a krátce povaříme. 
Podáváme s dušenou rýží.

více na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

SMAŽENÉ TOFU S VAJEČNÝMI NUDLEMI A ZELENINOU

400 g přírodního tofu nakrájíme na kostky a hodinu marinujeme v omáčce z 60 ml sojové omáčky a 50 ml cherry. Tofu scedíme a marinádu promícháme se lžící rozehřátého medu a 2 lžícemi kukuřičné mouky. Ve WOK pánvi rozehřejeme 4 lžíce oleje a tofu na něm osmažíme. Když má křupavou kůrčičku, vyjmeme ho a dáme stranou. Do pánve přidáme 3 pórky a 1 červenou papriku nakrájené na kousky a dvě lžíce čerstvě nastrouhaného zázvoru. Opepříme čerstvě mletým pepřem, chvíli opékáme, zalijeme 150 ml zeleninového vývaru a dusíme 5 – 8 minut, dokud nemáme zeleninu akorát měkkou. Přidáme osmažené tofu a marinádu, necháme přejít varem, aby omáčka zhoustla. 250 g vaječných čínských nudlí připravíme podle návodu na obalu a vmícháme je k zelenině a tofu. Dosolíme a podáváme horké.

více receptů a informací na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

MOJE ZAHRADA

Místo, které mám ze všech míst na světě nejradši a bytosti v něm.

Ladoňky. Tyhle nenápadné kytičky tu jsou odjakživa, nikdo je nesázel, rostou samy. Vlastně jsem jim doteď nevěnovala vědomou pozornost, protože jich je všude tolik, na jaře vytvářejí modrý koberec. Ale probouzejí zahradu a jsou spolu s jívou první pastva pro včely v naší zahradě.

Libeček, v podkrkonošském nářečí je to vopich. Čeština je stejně krásná. Vopich je hodně aromatická bylinka, hodí se k bramborám a do polévek, někdy se mu říká zelené magi, ale vopich zní líp.

Řeřicha. Po pouhých několika dnech, je rychlá jako blesk.

Kopřivy, moje krásky. Když je trhám, musím mít rukavice, neprodají svou kůži lacino.

Hodně stará hrušeň, před dvěma lety jí vichřice ulomila polovinu koruny. Mysleli jsme si, že to nepřežije, ale po ošetření žije a nejen to, dále plodí výborné hrušky. Je to naše stará babička.

Tohle je stařičká jabloň, říkáme jí Dědek. Je to problematický strom se složitou osobností, teprve k sobě pomalu hledáme cestu, má v sobě hodně zklamání a zloby, taky je nedůvěřivý.

Šneček. První letošní vyslanec. Nacházím všude spoustu prázdných ulit a pokaždé jsem smutná, zase další z mých přátel nepřežil zimu. O to větší mám radost z každého, který se dočkal jara spolu se mnou. Šneci zaujímají zcela zvláštní místo v mém srdci.

Březový hájek. Máme v něm asi osm bříz, přinesli jsme si je před lety z lesa jako nálety, byly sotva půl metru vysoké. Málokdo má břízy rád na své zahradě, dokonce je většina lidí považuje za plevel. Ale to je strašná nespravedlnost, bříza připravuje půdu pro les, je to obětavý průzkumník a dobrodruh. Přináší také do lesa světlo, radost a optimismus. Není dlouhověká, je to skromná krásná dáma.

Březové lístečky, konečně! Ráda je oždibuju, ale vždycky si poprosím o dovolení.

Každý máme oblíbený strom. Tím mým je černý bez. Možná to je tím, že mám slabost pro opomíjené a opovrhované (lidi, zvířata i rostliny), ale spíš si myslím, že tenhle nenápadný, vitální keř nebo malý strom je zázračný. A nemyslím si to sama, černý bez odpradávna figuroval v různých magických a rituálních obřadech - a zcela oprávněně.
Tomuhle stařičkému stromu je nejméně padesát let, říkám mu "moje babička".

Další z mých milovaných bezů, tohle je moudrý pán v letech, trochu rozšafný, ale vždycky laskavý.

Tohle je tajemná dutina mé bezové babičky, určitě je obydlená. Můj muž ji chce vyspravit, ale já nevím, zda by se to babičce líbilo.

Tak semhle jsem zasela semínka medvědího česneku, do hrabanky pod buk a lísku. Uvidíme.

Naše milá Dýně. Neměla dobrý start, ale díky hodným lidem z Barzoje v nouzi je tady a v pořádku. Ráda zahradničí :) 
Barzoj je jako kočka, dělá si co chce.

Chmel. Kdysi jsem si přinesla kousíček od sloupu elektrického vedení kdesi u silnice. Roste to jako šílený :)

Jasan. Vlastně tady u nás se říká jasen. V okolí se mu daří výjimečně dobře a asi proto je to taková "škodná". Každý rok máme v záhonech a trávníku, v plotě, v malinách, v okrasných keřích, prostě všude, desetitisíce malinkatých semenáčků. Je to ale oblíbený strom mého muže, takže u nás je do určité míry hájený a možná i proto se k nám stahuje :)
Pokaždé se necháme nějakým novým semenáčkem ukecat a necháme ho růst, jako zrovna tímhle. Zrovna včera mi říkal: když mě necháš žít, budu hodný a budu tady takhle podpírat vaše ostružiny! No mohla jsem takový prosbě odolat? V naší zahradě časem neporoste nic jinýho než jasany a maliny.
Ale to nevadí, protože staří germáni říkali, že dub je králem lesa, ale jasan je jeho císař.

Jehnědy jívy. To je krása, co? A já proč tak kýchám :)

Lavička. Štěstí člověka je prosté. Alespoň to moje určitě.

Líska. V zahradě máme asi pět lískových keřů a dnes jsme jich zasadili dalších šest. Jsou to děti těch našich, snad se ujmou.

Mišule. Další útulkový pes. Je strašně uječená, ale oddaná. Je to náš první pes, který honí za plotem auta a naučila to i mýho papillona. A to jsem myslela, že můj papillon se nenechá zblbnout kdekým :)

Modřín. Další z oblíbených stromů mého muže. Modřín je břízou mezi jehličnany. Nemá v sobě tu temnotu a pochmurnost smrků, vnáší do lesa radost a světlo, no stejně jako ta bříza.

Pivoňky. Moje nejmilejší květina. Kdo by ji taky nemiloval? Má nádherné barokní květy a nepřekonatelnou vůni.

Vrba. Na můj nátlak ji manžel takhle ořezal (teda ne že bych vyžadovala takhle razantní zásah, spíš myslím, že to bylo trochu ve stylu - no tak když to chceš, tak teda uvidíš) :) Ale už obráží!

A tohle jsou naše milovaný slepičky, vždycky, když si je hladím, přičapnou si k zemi a když si nějakou pochovám, tak se potom řádně otřepe, nemaj na takový blbosti čas, jsou neustále v pilný práci :) Nikdy bych nevěřila, že bych byla schopná milovat slepice, ale když ony jsou tak správný!

POHANKA S KAPUSTOU

Jednoduché, zdravé a dobré jídlo.
300 g pohanky nasucho opražíme a potom uvaříme ve vývaru s trochou libečku. Menší hlávku kapusty najemno nakrájíme a s trochu vody ji dusíme do změknutí. Smícháme s pohankou, přidáme 3 lžíce oleje, osolíme, prohřejeme a posypeme hojně pažitkou.

více zdravých receptů na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

ZDRŽOVANÉ KOLÁČKY

Večer v míse rozmícháme 600 g polohrubé mouky, 70 g rozpuštěného másla, 1 lžíci cukru, špetku soli, 1/2 lžičky instantního droždí a 250 ml mléka. Zakryjeme potravinářskou fólií a necháme 12 hodin při pokojové teplotě pozvolna kynout. Druhý den vyklopíme na pomoučený vál a zlehka prohněteme. Dáme kynout ještě na dvě hodiny do mísy zakryté utěrkou. Potom vyválíme hada, nakrájíme ho na 30 kousků, z každého rozválíme kolečko, které dnem pomoučené skleničky uprostřed zploštíme, potřeme vejcem a jablečnými povidly a posypeme ořechovou drobenkou: 50 g mletých ořechů, 50 g mletých ovesných vloček, 50 g mouky, dvě lžíce cukru a 40 g másla.
Pečeme při 180 stupních 20 - 30 minut.

více na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

RAJČATOVÝ SALÁT S DIVOKÝMI BYLINKAMI

Dnes jsem od rána čistila náš nekonečný lán malin, takže sotva pletu nohama. Vůbec se mi nechtělo vařit. Nasbírala jsem si listí a smíchala ho s rajčaty a jedla s domácím chlebem. Moc jsem si pochutnala, fakt.
Rajčata nakrájíme na malé kostičky, smícháme s miskou divokých bylinek (například listy smetanky, popence, divoké pažitky, bršlice, řebříčku a květů sedmikrásky) a zalijeme zálivkou z olivového oleje, balsamikového octa, medu a soli.

více na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

POLÉVKA Z ČERVENÉ ŘEPY

Na lžíci másla necháme zesklovatět dvě pokrájené cibule, přidáme jeden bobkový list, 1 kg červené řepy nakrájené na malé kousky a společně osmahneme. Zalijeme 1 a půl litrem zeleninového vývaru, osolíme, opepříme čerstvě mletým pepřem a vaříme 20 minut doměkka. Vyjmeme bobkový list, přidáme šťávu z půlky citrónu a polévku rozmixujeme. Odstavíme a vmícháme 200 g zakysané smetany a tři lžíce čerstvého kopru.

více polévek najdete na https://www.facebook.com/KucharkaZeSvatojanu

OTROCTVÍ

Krásný úryvek na téma otroctví je z knihy Vladimíra Megreho Nová Civilizace. Vrchní žrec Kracios ve starověkém Egyptě přemýšlí, jak by pro všechny budoucí věky trvale a bezpečně zabránil nebezpečí vzpoury otroků. Nejprve se dal tajně zakovat do řetězů a několik týdnů pracoval s otroky jako jejich druh, aby zjistil jejich názory a náladu, jaká mezi nimi panuje. Poznal tak jejich nespokojenost a touhu po svobodě, dozvěděl se o plánované vzpouře, která byla natolik promyšlená, že by patrně měla velkou naději na úspěch. Uvědomil si, že otroci se navždy budou chtít osvobodit z otroctví i když tato vzpoura bude odhalena a potlačena. Před Kraciem stál úkol: zotročení celého světa.
"Na Kraciovo znamení mu ráno náčelník ochrany sundal okovy. A již následující den bylo k němu pozváno ostatních pět žreců a faraon. Před shromážděnými Kracios začal svou řeč:
To, co teď uslyšíte, nesmí být nikým zapsáno nebo vyprávěno. Vymyslel jsem způsob proměny všech lidí v otroky našeho faraona. Není možné toho dosáhnout pomocí početného vojska a vyčerpávajících válek. Ale udělám to několika větami. Uběhnou pouze dva dny po jejich pronesení a uvidíte, jak se začne měnit svět. Dívejte se: dole dlouhé řady otroků zakovaných do řetězů, nesou po jednom kameni. Střeží je mnoho vojáků. Vždy jsme si mysleli, že čím více otroků, tím je to lepší pro stát. Ale čím více otroků, tím více se musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme ochranu. Jsme nuceni dobře krmit své otroky, jinak nedokážou vykonávat těžkou fyzickou práci. Ale stejně jsou líní a mají sklon k buřičství. Dívejte se, jak se pomalu pohybují, a zlenivělá stráž je nepopohání karabáčem a nebije ani silné a zdravé otroky. Ale budou se pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráž. Strážci se také promění v otroky. Udělat něco takového lze následovně. Ať dnes před západem slunce rozšíří faraónovo nařízení, v němž bude řečeno: S úsvitem nového dne se všem otroků daruje úplná svoboda. Za každý kámen přinesený do města bude svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince bude možné vyměnit za jídlo, oblečení, příbytek, palác ve městě nebo za samotné město. Ode dneška jste svobodní lidé.
Když si žrecové uvědomili to, co Kracios řekl, jeden z nich, nejstarší, řekl: Jsi démon, Kracie. To co jsi vymyslel, zaplaví démonismem množství pozemských národů.

Při západu slunce bylo otrokům ohlášeno nařízení, které je ohromilo a mnozí celou noc nespali a přemýšleli o novém šťastném životě.
Následující ráno žrecové a faraón opět vyšli na plošinu umělé hory. Obraz, jenž vyvstal před jejich očima, byl ohromující. Tisíce lidí, bývalých otroků, o závod tahaly stejné kameny, co dřív. Zalévajíce se potem, mnozí nesli dva kameny. Jiní, kteří měli jeden, běželi a zvedali prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří si mysleli, že jsou svobodní - vždyť jim byly sundány okovy - se snažili získat co nejvíc vytoužených mincí, aby si vybudovali šťastný život.
Ještě několik měsíců Kracios strávil na své plošině, s uspokojením pozoroval to, co se dělo dole. Změny byly obrovské. Část otroků se spojila do menších skupin, udělala si vozíky, naplnila je až nahoru kameny, a zalévajíc se potem, tlačila tyto vozíky.
Vynaleznou ještě mnoho zařízení, s potěšením si říkal Kracios, již se objevily vnitřní služby: roznášení vody a jídla. Část otroků jedla přímo za chůze, nepřála si ztrácet čas na cestu do baráku, aby se najedla, a platila lidem za obsluhu vydělanými mincemi. To jsou věci: i lékaři se u nich objevili, přímo za chůze poskytují pomoc zraněným, a také za mince. Dokonce si zvolili hlídku dopravní bezpečnosti. Brzy si zvolí náčelníky, soudce. Ať volí: vždyť si myslí, že jsou svobodní, ale podstata se nezměnila, stále tahají kameny...
A takhle to běží tisíciletími, v prachu, zalévají se potem a tahají těžké kameny. I dnes potomci těch otroků pokračují ve svém nesmyslném běhu."

DOMÁCÍ PLNĚNÉ TĚSTOVINY SE ŠPENÁTEM

Chtěla jsem vyzkoušet domácí cannelloni, ale nevěděla jsem, jak to jinak udělat, než že plát těsta stočím jako palačinku, tak jsem to nazvala prostě „plněné těstoviny“, ale můžete totéž udělat s kupovanými cannelloni.

Nejdříve nakrájejte dvě cibule a čtyři stroužky česneku.

Pokud máte čerstvý špenát, použijte ten, pokud ne, stačí zmrazený. Na oleji necháme zpěnit jednu posekanou cibuli a dva stroužky česneku, přidáme 800 g špenátu, podlijeme smetanou nebo mlékem, osolíme a dusíme asi 15 minut.

Pokrájíme 100 g sušených rajčat naložených v oleji.  Na oleji zpěníme jednu cibuli, dva stroužky česneku, přidáme rajčata, podlijeme sklenkou bílého vína a vydusíme. Přidáme 200 ml zeleninového vývaru a 200 g passaty a rozmixujeme.

Ze 400 g hrubé mouky, špetky soli, 3 vajec, lžíce olivového oleje a 1 lžíce vody zpracujeme tuhé těsto, zavoláme silného muže a poprosíme ho, aby jej  vyválel do tenka, protože to je hrozná dřina.

Z těsta nařežeme díly asi 15/15 cm (bude jich asi 12).

Na dno zapékací misky dáme trochu rajčatové omáčky.

Dušený špenát necháme trochu zchladnout a plníme jím díly těsta, které stočíme jako palačinky a narovnáme je do zapékací misky.

Takto zaplníme celé dno misky, pěkně jednu trubičku vedle druhé.

Na povrch rozprostřeme omáčku a posypeme strouhaným parmazánem.

Pečeme asi půl hodiny na 200 stupňů. Budete toho mít málo.