Čáp Adebar, jenž je nositelem štěstí a požehnání, přináší ve svém zobáku dětské dušičky, které se mají teprve narodit, k posvátným pramenům řek, studánkám a tůňkám, ale i do skalních rozsedlin, do větví ovocných stromů a bezových keřů rostoucích na dvoře. někdy je dokonce spustí komínem do domu. Na těchto místech čekají tyto nezrozené duše na své maminky, až půjdou pro vodu ke studánce, vyjdou na dvůr a zavadí o bezový keř, přijdou si utrhnout jablko nebo až roztopí oheň v kamnech. Duše vklouzne své mamince do klína, pěkně se tam uvelebí a roste a čeká na den narození.
Podobné mýty mají i přírodní národy na druhém konci zeměkoule. tam čekají duše nenarozených dětí v okolí vesnice v kamenech, keřích a tůních, až půjde kolem jejich budoucí maminka, duše do ní vstoupí a v jejím těle dostane své vlastní tělo a může se narodit do fyzického světa.
Otec a matka dítě nestvoří, to už coby duchovní bytost dávno existuje Rodiče a jejich vášnivé spojení pouze umožní duši předka, která se rodí zas a znovu v jednom rodu, získat fyzické tělo.
