Slunce každého 21. června dosahuje své maximální síly a vše je Slunci podřízeno. Je to svátek vzájemné lásky Slunečního Otce a Matky Země. My, pozemské děti, oslavujeme s nimi, zapalujeme ohně a předáváme jejich prostřednictvím dar světla Slunci a tím přidáváme něco k jeho síle.
Pravé a prastaré významy magických pohanských rituálů už jsme dávno zapomněli, přesto se lidé pokouší je oživit. Nejspíš se s nějakou takovou základní potřebou rodíme.
Je těžké odlišit skutečné znalosti, které našim předkům prakticky, nikoli pouze symbolicky, umožňovaly orientovat se v tvořivých silách přírody a pochopit pravou podstatu a smysl veškerého života, od pouhých pověr a folklóru. Postačí, když se budeme snažit pochopit božské principy projevující se v přírodě, když si uvědomíme, že vše, co bylo stvořeno, je posvátné a hodné úcty, když budeme pozorně a trpělivě sledovat přírodní děje, běh ročních období, zrod, růst, zrání, smrt a rozklad a přemýšlet na tím vším.
Takzvaný Starý Slunovrat se slavil o pár dní později, jako Svatojánská noc z 23. na 24. června. Zapalovaly se svatojánské ohně, přes které skákali mladí i staří pro udržení zdraví, nad kouřem z ohně se nakuřovaly byliny, jako třeba krtičník, a ty se pak zavěšovaly v domě pro ochranu a žehnalo se jimi dobytku a polím. Popel z posvátného svatojánského ohně se odnášel na pole a do sadů, kde se jím rituálně pohnojila půda.
Během Svatojánské noci se sbíralo devatero bylin, bez ohlédnutí a beze slova. Strážci a duchové rostlin, kteří si v tuto noc, kdy mají byliny nejsilnější energii, svoje rostliny chránili silněji než obvykle, dokázali vyděsit sběrače a znepříjemnit mu noční vycházku. Devatero svatojánských bylin nemělo pevné určení, mělo se ale sbírat na devíti různých místech, posvátné číslo devět je totiž číslem výjimečné síly a moci. Mezi svatojánské byliny patři v první řadě kapradí, které v tuto noc vykvétá a modře světélkuje a z jehož výtrusů se uhněte takzvaný lesní vosk působící jako silné afrodisiakum a prostředek k porozumění řeči zvířat. Důležitou svatojánskou bylinou je také třezalka, která roní krev svatého Jana. Mezi magickou devítku můžeme dále zařadit některou z těchto bylin: pelyněk černobýl, mateřídoušku, heřmánek, mátu, diviznu, libeček, dobromysl, majoránku, úročník, devětsil, chrpu, jitrocel, řebříček nebo okvětí šípkové růže.
Velice důležitou úlohu hrála také voda. Noční koupel ve studánce nebo prameni zaručovala zdraví, lásku i ochranu před uhranutím a projít se v ranní rose po východu Slunce následujícím po Svatojánské noci bylo nutností. Studánkám se také věnovala zvláštní pozornost, vyčistily se a ozdobily květinami s pěkným poděkováním.
Pokusme se alespoň připomenout si, co pro nás Slunce znamená, zaslouží si naši lásku a úctu, vždyť dnes je z něho málem nepřítel, před kterým se musíme schovávat, natírat chemikáliemi a dávat si kryty z plastu na oči.
