Příběh lidstva se začal uprostřed přírody. Kdysi jsme
žili v lůně lesa a les byl naším domovem, dokázali jsme se v něm
pohybovat přirozeně, volně a svobodně jako ostatní zvířata. Stromy byly uctívány
od nepaměti, o čemž svědčí velké množství nejrůznějších údajů a popisů
v literatuře i venkovské tradici, v zákonech i tabu. Uctívání stromu je dodnes součástí mnoha
rituálů a ceremonií. Víra ve stromové bytosti je pevně ukotvená
v genetickém základu celého lidstva. Dokonce lidé moderní doby, kteří o
takových magických, religiózních a liturgických zvyklostech nemají nejmenší potuchy,
často kreslí v rámci terapie podoby stromu nebo se k němu obrací pro
pomoc jako k léčivé síle.
S nástupem zemědělství se z lesa stal nepřítel a ze stromů stavební
materiál a potrava pro oheň. Průmyslová
a později vědeckotechnická revoluce zasadily konečnou a osudovou ránu vzájemným
vztahům lidí a stromů. I přesto, že jsme jako živočišný druh přišli o důvěru stromových
bytostí (dév, dryád, stromových nymf), můžeme se pokusit napravit reputaci
alespoň soukromě. Přírodní duchové mají z dnešního člověka strach jako z
„jedovatého plaza“, těší se však z naší upřímné a láskyplné pozornosti.
Duch stromu je pevně spjatý s živým stromem, prospívá nebo chřadne zároveň
s ním a s ním také umírá. Mezi duchem stromu a jeho dřevem je podobný
vztah jako mezi naším duchem a tělem, soudí se ale, že duch stromu není
nesmrtelný. Z tohoto důvodu byly kdysi posvátné nebo rodové stromy
nedotknutelné a dokonce i běžné stromy rostoucí v lese byly dřevorubci
před poražením žádány o odpuštění.
My se dnes můžeme pokusit, s velkou trpělivostí a pokorou, začít budovat
vztah s jedním konkrétním stromem, který se stane, pokud se záměr podaří, buď
naším osobním přítelem, nebo rodinným, lépe řečeno rodovým stromem. Takový
strom je významný pro celou rodinu i pro naše potomky, protože chrání, léčí a
poskytuje rady, pokud jsme dostatečně vnímaví a dokážeme je přijímat.
Kdysi se rodový strom sázel při významné události – založení nového domova,
narození prvního dítěte nebo spojení dvou mocných rodů. Takovou významnou
událostí může být ale přece i naše rozhodnutí změnit náš pohled na stromy,
rostliny a přírodu jako celek.
Rodové stromy stávaly nejen u chalup, ale i na hradním nádvoří. Jejich úkolem
byla ochrana, my si dnes pošetile myslíme, že před sluncem, bleskem či ohněm – ona
ochrana spočívala ale v něčem mnohem hlubším, stabilnějším a zároveň těžko
smysly postižitelném než je pouhá sluneční clona nebo požární nárazník. Rodový
strom chránil před zlem ve všech podobách. Byl skutečnou součástí rodiny, rodu
a jako s takovým s ním bylo zacházeno. K jeho patě se ukládaly
dary, do jeho listů se šeptaly prosby i obavy. Kůra, listy, květy i plody
takového stromu jsou mimořádně léčivé pro všechny členy rodiny.
V našich zemích je oblíbeným rodovým stromem lípa, asi pro svou mimořádnou moc
konejšit sváry a nedorozumění a posilovat sousedskou sounáležitost. Možná právě
tohle je nám třeba více než jiným národům.
Nebojte se ale sáhnout po jiném stromu, po takovém, ke kterému vás srdce táhne.
Dalšími tradičními rodovými stromy byly například duby a jasany.
Pro snazší rozhodování uvedu pár příkladů.
Lípa je jeden
z nejnádhernějších stromů vůbec, je dlouhověká a často se vysazovala jako
ochrana sídla nebo celé vsi, mnohdy na památku pro obec významné události. Lípa
je především stromem lásky, jak už napovídá tvar jejích listů. Starogermánští
vůdci a kmenoví náčelníci se shromažďovali pod lípou, aby získali radu ze světa
duchů. Lípa sice zůstává podnes oblíbeným a milovaným stromem, je
neodmyslitelnou součástí venkovských slavností a sousedských setkání pod lípou,
ale hlubší rovina je zapomenuta, dnes se lidé přírodním pocitům, snům a
stromovým básním smějí. Lípa je stromem s ženskou podstatou a vyznačuje se
jistou jemností, má velkou moc spojovat nás s energií Země a tím nás léčit
a utěšovat v těžkých dobách.
Jasan je císařem lesa. Je
houževnatý, vitální a zdravý, je to srdcem bojovník a optimista. Zkrátka
správný chlapík, kterého jen tak něco neporazí. Byl vždy všeobecně vnímán jako strom mládí, je
spojován s darem života, narozením a samozřejmě také ochranou. Je stromem
mágů. V Irsku byly tři jasany součástí skupiny pěti posvátných stromů, v roce
665 však bylo všech pět stromů pokáceno a jejich smrt se stala triumfálním symbolem
vítězství křesťanství. Odinův oštěp byl z jasanu. Tajemství jasanu spočívá
v harmonickém spojení ohně a vody; povzbuzuje sílu, smělost, probouzí z letargie
a pobízí k činu. Pokud jste líní, nerozhodní a ustrašení, je to ten pravý
strom pro vás!
Dub je silný, mocný, houževnatý
strom, který vždy symbolizoval moc. Je králem lesa, symbolizuje tvůrčí a
výrazně mužskou energii, je stromem uvážlivých a hrdých válečníků. Věří se, že
Kulatý stůl krále Artuše byl vyřezán z jediného kusu dubového dřeva. Dub nám
dokáže pomoci dotknout se zdroje své vnitřní síly a skutečného sebeurčení,
zkrátka svého vlastního Já.
Břečťan spolu s černým bezem jako jediné dřeviny rostou
i na místech s negativní, levotočivou energií, dnes je nazýváme
geopatogenní zóny, a zároveň tato místa čistí. Pokud se vám tedy vysemení u chalupy bez, buďte šťastni, neboť on ví, co
dělá a přišel vám ku pomoci. Bez má v mém srdci zvláštní místo a dávám mu
přednost před všemi ostatními stromy. Je sídlem dobrého ducha domu a je
zasvěcen smrti, ale ne ve smyslu něčeho, z čeho bychom měli mít strach. Z nástupem
křesťanství začal mít bez nepěknou pověst a dokonce mu dávají za vinu, že se na
keři bezu oběsil Jidáš, ale nevěřte tomu, bez je zázračný a laskavý keř nebo
malý strom. Navíc se z bezových
větévek vyrábí Panova flétna!
Břečťan není sice strom v tom smyslu, v jakém strom chápeme, ale není
proto méně významný. Váže na sebe negativní energie a tím čistí a chrání okolní
prostor, například od elektromagnetického smogu. Má moc ovlivnit přímo vědomí
člověka, usnadňuje cesty do nitra a symbolizuje nesmrtelnost duše.
Přátelská, jemná bříza je ženský
strom, vtělení Velké Matky, je stromem nového počátku, nesobeckosti a dobrého
srdce. Má moc chránit malé děti a obecně bezbranné slabé bytosti. Kolébky se
tradičně vyráběly z březového dřeva. A vzpomeňte na nesmrtelnou májku.
Jeřáb je další z mocných
ochranných stromů, skoro je nutné říct nejmocnější. Na jeho plodech můžeme
rozpoznat pentagram – symbol ochrany. Rozhodně patřil k nejuctívanějším
stromům v celé severozápadní Evropě. Má složitou a tajemnou symboliku a je
spojován s pramenem života. Činí nás odolnějšími vůči zaklínadlům, které sice
dnes mají jinou povahu než před tisíci lety, ale jejich moderní povaha a
technokratická podstata je činí stejně nebezpečnými. Rovnoramenný křížek z jeřábu svázaný
červenou nití je považován za jeden z nejmocnějších amuletů. Hůlka
z jeřábu byla používána na narýsování ochranného kruhu při magických
rituálech.
Nenechte se mýlit, dokonce i jabloň
může být rodovým stromem, má bohatou mytologickou historii, ze které se můžeme
poučit a čerpat. Jabloň symbolizuje věčné mládí, uzdravení, nesmrtelnost, lásku,
plodnost a dokonce erotiku. Země věčného mládí, mýtický Avalon, znamená ve skutečnosti
„jablko“. Kouzelník Merlin se jako k poslednímu
útočišti v zoufalství nad hrůzami světa uchýlil právě k jabloni.
Pokácení jabloně se mezi Kelty i Římany pokládalo za velmi nešťastný čin. V době
podzimní rovnodennosti se několik jablek zakopávalo do země, jako dar duchům
zemřelých předků a zároveň ujištění, že jsou mezi námi opět vítáni v novém
vtělení.
O duších předků vám ještě něco povím, také to souvisí se stromy.
Pokud si přejeme vytvořit prostor ochrany, je žádoucí pozvat do něho duchy předků.
Pro každého z těch, na které si vzpomeneme, zasadíme ve své zahradě strom
a při jeho sázení pozveme ducha zemřelého předka, aby se usídlil v naší zahradě,
aby se spojil navždy s tímto místem a s naším rodem. Jestliže byl někdo
z rodiny vyčleněn z jakéhokoliv důvodu, je třeba ho přijmout pomocí
tohoto rituálu zpátky, odpustit mu a poprosit o požehnání a pomoc. Takové místo
pak disponuje ohromnou ochrannou mocí.
