21. září jsou noc a den zase stejně dlouhé, ale my, na rozdíl od rovnodennosti jarní, Slunce nevítáme, ale loučíme se s ním a děkujeme mu. Současně vítáme Temnou ženu, Stařenu (je to vlastně Trojná bohyně - jarní Panna/Vesna, letní Matka/Živa a zimní Stařena/Morana), která v této své podobě přichází s podzimem a přináší dary moudrosti a sestupu do vlastního nitra. Je také bohyní smrti, ale nemějte z Morany strach, ona představuje naději regenerace, uzdravení, znovuzrození a transformace.
Slunce od nás tímto dnem odchází na druhou polokouli a tak je čas uklidit své zahrady, své sklepy a taky sami sebe. Co se urodilo během léta? Jaké jsou plody naší práce, našeho života? Je tam nějaký nezdravý a nahnilý?
Začíná doba, kdy budeme zužitkovávat to, co jsme vypěstovali a měli bychom trávit víc času uvnitř domu i uvnitř sebe sama. Léto, kdy jsme byli stále venku a naše energie směřovala vně, skončilo. Od podzimu do jara je třeba soustředit se na domov, čas věnovat klidnému přemítání a plánování osevního plánu na příští sezónu – i v symbolické rovině. Tématem oslavy tohoto dne je rodina, její sounáležitost a znovuupevnění vztahů mezi jejími členy.
V den podzimní rovnodennosti bychom měli poděkovat za úrodu a podarovat půdu v zahradě a stromy v sadu, třeba rozhozením několika zrnek obilí, drobků chleba nebo květin, dokonce i hnojivo se dá brát jako poděkování a oběť. Můžeme také provést úlitbu – moštem nebo vínem a nejkrásnější vybrané plody zahrady nechat venku jako dar pro přírodní duchy, budou nám v příštím roce opět nápomocní.
Pokračuje sklizeň různých plodin s ohledem na zeměpisnou polohu. Začíná se i s pracemi, které se vždy prováděly uvnitř domu a v dílnách. Třpytivá vlákna babího léta byla považována za přízi paní Holle.
Z přírodních božstev se znovu objevuje Zelený muž, který se tak, jak postupuje rok, z veselého a lehkomyslného mladíka mění v divokého, nebezpečného a hladového Pána lesa. Je třeba ho před zimou dobře nakrmit, aby v mrazivých a hladových měsících neškodil. Proto se mu do lesa nosí obětiny, především chleba upečený z nového obilí a mošt. Tento idol se znovu vynořuje z podvědomí lidstva a je nadějí pro obnovení skutečné role muže jako pevného, laskavého a spravedlivého tvůrce na planetě.
V zahradě uctíváme zahradní bůžky, skřítky a pomocné bytosti, bez kterých by zahrada nemohla prospívat. My máme v zahradě místo, přirozenou svatyni, která se sama utvořila v trojúhelníku tvořeném třemi akáty, tam pokládáme dary – jablka, dýně, květiny, ořechy..
Bylinou podzimní rovnodennosti je růže, symbol obnovujícího se života. Rudou barvu růži propůjčila krev obětovaného boha, který jejím prostřednictvím oplodnil zemi a požehnal tak budoucí úrodě.
