Pelyněk pravý, jinak zvaný též vermut, patřil k nejváženějším léčivým bylinám antiky a několik zmínek o jeho hořké chuti najdeme i v Bibli.
Těžištěm jeho působení je zažívací ústrojí. Pomáhá při nechutenství, nadýmání, střevních a žaludečních křečích a průjmu. Povzbuzuje vylučování žluči a trávicích šťáv a tím harmonizuje trávení. Léčí žloutenku, bolestivou menstruaci, zánět průdušek a horečku. Dříve se pelyňkem vyháněli střevní paraziti a léčil se jím mor.
Kromě toho je pelyněk účinným prostředkem proti bolestem hlavy a zubů. Zevně je používán na oplachování ran a bodnutí hmyzem. Proti mořské nemoci na lodi a v letadle nemá konkurenci.
Vzhledem k obsahu jedovatého thujonu je na místě jistá opatrnost. Nepřekračujeme dávkování ani dobu užívání (2 – 3 lžíce nálevu 3 x denně po krátkou dobu) a děti a těhotné se pelyňku vyhnou raději zcela, stejně jako lidé s nemocnými játry.
Spolu s fenyklem, anýzem, yzopem a meduňkou je součástí proslulého bylinného likéru absintu, v některých variantách je použito bylin více. Prodával se 60 – 70%, při pití se ředil vodou a kvůli své hořkosti se často pil s kostkou cukru mezi zuby. Dnes už absint nekoupíte, ve většině zemí je dnes používání pelyňku při výrobě likérů zakázáno. Pelyněk se také někdy kouří jako prostředek uvolňující astma. Některé zvláštní účinky pelyňku mohou být neurologicky podobné pozorovaným účinkům konopí.
Účinně odpuzuje mouchy a jiný hmyz, proto se sušený pelyněk sypal do příborníků, spíží a šatníků, to můžeme ostatně udělat i dnes, funguje to.
V magii se používal při věštění, jako ochrana proti čarodějnictví, duchům, blesku a zlodějům. O pelyňku se říká, že vyrostl podél cesty, po které se plazil had vyhnaný z ráje. Mnozí věří, že právě pelyněk byl podán Kristu na kříži proti zmírnění jeho utrpení, protože pelyněk je narkotikum.
Pelyněk je darem bohyně Diany kentauru Chironovi, starověkému praobrazu lékaře; je také posvátnou bylinou i Višny a Šivy.
Žádné komentáře:
Okomentovat