RITUÁLNÍ LÉČENÍ DOMORODÝCH AMERIČANŮ

Různé skupiny domorodých Američanů přičítají vzniku nemoci různé příčiny, v jednom se však shodnou všechny: nemoc je porušením vnitřní i vnější rovnováhy.

V některých kulturách je nemoc považována za důsledek pacientových předchozích činů nebo jeho kontaktu se škodlivými předměty a silami, zatímco jinde lidé věří, že nemoc je trestem za provinění. Nemoc může také způsobit zlý čaroděj nebo čarodějnice, občas je tato osoba totožná s medicinmanem - doktorem. Indiáni věří, že ten, kdo léčí, je schopen i nemoc způsobit, proto se léčitelé těší nejen velké úctě, ale vzbuzují velký respekt až bázeň. Léčitel je totiž v úzkém styku s tajemnými silami přírody, s duchy zvířat a předků a nadpřirozenými bytostmi, které nelze vždy plně ovládnout, je tudíž během léčení sám ve velkém nebezpečí.

Někteří Indiáni věří, že nemoc si způsobil pacient tím, že svými činy urazil nadpřirozené bytosti, například když opoměl řádně uctít duchy ulovených zvířat. Onemocnět může i osoba, která byla neochotná, hrubá, svárlivá nebo velmi rozčilená. Když pacient nereaguje na léčbu bylinami nebo podobnou jednoduchou léčbu, je úkolem léčitele zjistit, jaký druh chování pacienta způsobil jeho nemoc. Pokud doktor tuto příčinu nalezne, pacient musí své chování napravit.

Jiné indiánské kmeny věří, že nemoci mohou být způsobeny nejen lidskými činy, ale i přáními a sny, dokonce i těmi, které se člověku zdají ve spánku. Tajná přání se totiž objevují ve snech a léčitel je musí nalézt. Všechna tajná přání je nutné nemocnému vyplnit, teprve poté se uzdraví. Když lidé svá přání zapírají, nikdy se nemohou zbavit své nemoci. Existují léčitelé věštci, kteří se přímo specializují na nalezení takových skrytých přání.

Nemoc může být způsobena i cizími předměty v těle, které do něho magicky vložili nepřátelští čarodějové a čarodějnice. Jedná se nejčastěji o drobná pera, oblázky, kousky zvířecích kostí a úlomky dřeva. Často jsou těmito cizorodými předměty zvláštní tekuté látky neurčitého vzezření. Tyto předměty magicky vložené do těla způsobují různé symptomy jako lokalizovanou bolest, otok nebo strnutí. Léčitel musí tento předmět z těla během magického obřadu vyjmout a spálit ho v očistném ohni.

Jednou z nejzajímavějších příčin nemocí je ztráta duše, to je také jeden z nejvážnějších stavů a je třeba jednat rychle, nebo pacient zemře. O duši člověk přijde nejčastěji tak, že mu ji ve spánku vyjme hůlkou a odnese léčitel, který chce dotyčnému uškodit. Zloděj duše ji zabalí do cedrové kůry a zavěsí ve svém domě nad oheň. Pacient se cítí velice špatně, má deprese, je slabý a bezmocný. Pokud se mu duše rychle nevrátí, brzy umírá. Z toho důvodu je i pro doktora velmi nebezpečné vyslat svou sílu do pacienta, protože jiný doktor ji může najít a zabít ji a to by zabilo i doktora, který ji vyslal. Pacient postižený ztrátou duše je léčen specialistou - angakotem, který dokáže nalézt ztracenou duši a pacientovi ji vrátit. Takto vyléčený pacient pociťuje velkou emocionální úlevu a následuje rychlé uzdravení. Pokud je léčba úspěšná, zemře zpravidla čaroděj, který ji způsobil.

Čarodějové a čarodějnice znají ještě jeden způsob, jak zabít člověka. Do jídla, do domu, na cestu, kudy oběť chodí nebo přímo ve spánku do nosu nebo do úst umístí čaroděj jedovatý předmět. Když přijde nemoc znenadání, obvykle je v podezření čarodějnictví, stejně jako v případě, kdy nemoc nereaguje na obvyklé léčebné prostředky. 

Ve všech kulturách je klíčové určení diagnózy. Jakmile se zjistí příčina, je téměř vyhráno. I když je naprostá většina léčebných zásahů úspěšná, může se výjimečně stát, že léčba selže a vede k vleklé nemoci nebo dokonce ke smrti pacienta. To je vždy přičítáno nedostatečným léčitelovým zkušenostem a schopnostem, které jsou příliš slabé pro zmaření účinku sil, které nemoc způsobily. 

Léčebné rituály jsou veřejnou událostí, pacient se těší zájmu celého kmene nebo osady, všichni členové společnosti mu vyjadřují podporu a účast, pacient se cítí ctěn a milován, každý mu přeje uzdravení, stává se středem všeobecného zájmu. Tímto způsobem se rituální léčení obrací na duchovní a psychologické podpůrné mechanismy nemocí a pomáhá zbavit pacienty strachu, napětí, pocitu samoty a bezmocnosti, které doprovází a zhoršují mnoho nemocí. Každé rituální léčení povzbuzuje pacienta, aby se těšil na úspěšnou léčbu a uzdravení těla, mysli a ducha.

(Volně podle knihy Nancy Bonvillainové Léčitelství domorodých Američanů)


více ZDE

MRKVOVÝ KOLÁČ S OŘÍŠKY

Naše babičky, tedy spíše pra a praprababičky používaly mrkev často jako přísadu do sladkých moučníků. Na to se dá docela snadno zvyknout, protože je to dobré. Používalo se ale také ovoce do slaných jídel, jedly se kdysi totiž takzvané rymbulice, což jsou osolené ovocné polévky s kyselým mlékem, (někdy též dumlíkové polévky, čert aby se v tom vyznal  ) s brambory jako přílohou. To by už bylo horší, alespoň pro mě.
Tento konkrétní mrkvový koláč, s těmito konkrétními ingrediencemi, pochází historicky z Karlovarského kraje.
Nasucho opražíme 100 g lískových oříšků, odrhneme je v prstech ze slupky a nastrouháme nebo pomeleme. V míse ušleháme do pěny 80 g třtinového cukru a 4 žloutky. Nastrouháme 120 g mrkve na jemném struhadle, 4 bílky ušleháme do tuhého sněhu. Do žloutkové pěny postupně vmícháme oříšky, mrkev i sníh. Pečeme na 150 stupňů 30 minut. Vychladlý koláč ocukrujeme.



více TADY

MRKVOVÝ SALÁT

Starý známý. Smícháme najemno nastrouhanou mrkev a jablka, ochutíme citrónovou šťávou a medem a nakonec vmícháme ořechy, hrozinky a pár švestkových jadérek, dodají salátu šmrnc 


více salátů ZDE

PRAŽENKA

Tahle prostá a chudá polévka pochází původně z Jižních Čech. Je ale překvapivě chutná.
Na pánvi nasucho opražíme 100 g hrubé mouky, musíme ale dávat pozor, aby ani jediné zrníčko nezhnědlo, mouka by zhořkla a nebyla by k použití.
Přivedeme k varu 2 litry zeleninového vývaru nebo prostě vody, ve které jsme vařili brambory a upraženou mouku do ní nasypeme. Osolíme, okmínujeme, opepříme a okořeníme bobkovým listem. Jakmile polévka zhoustne, přidáme 3 celá vejce a lehce je v polévce rozmícháme a necháme srazit, nekvedláme. Hotovo.


více ZDE

ŽEMLIČKY

Trochu upravený recept podle Maškrtnice, ale doufám, že jsem to podstatný zachovala 
Jsou vynikající!
Rozmícháme dohladka 10 g čerstvého droždí ve 340 g vody. Nalijeme směs do mísy, vmícháme 40 g strouhané mrkve (je to asi jedna malá mrkvička), 300 g hladké mouky, 200 g celozrnné mouky a rychle uhněteme hladký bochánek. Mísu zakryjeme a necháme 20 minut odpočinout. Potom přidáme 10 g cukru, 8 g soli a pěkně rukou prohněteme, nakonec přidáme 30 g olivového oleje a zpracujeme do hladkého, mastného bochánku, který necháme v zakryté míse v chladničce odpočívat do druhého dne.
Druhý den ještě jednou prohněteme, rozdělíme na 16 stejných dílů, vytvarujeme bochánky (balíme je jako ranečky, spojovanou stranou dolu)a necháme je na plechu vyloženém pečicím papírem a navlečeném do velkého igelitového sáčku vykynout na dvojnásobnou velikost, trvá to asi hodinu a půl.
Svaříme 50 ml vody a 6 g jedlé sody a bochánky mašlovačkou potřeme (je to kvůli zlaté barvě). Posypeme je sezamem a pečeme v troubě vyhřáté na 230 stupňů asi 10 – 15 minut.



více TADY

KEDLUBNOVÝ SALÁT

Tři kedlubny oloupeme a nastrouháme nahrubo. Oloupeme jedno jablko a nakrájíme je na jemné plátky. Jablko promícháme s kedlubnami a dvěma lžícemi strouhaného křenu. V misce připravíme zálivku: 1 lžíce medu, šťáva z ½ citrónu, sůl, čerstvě mletý pepř, 1 lžíce olivového oleje, 1 lžíce jogurtu a 1 lžíce kopru (nejlépe čerstvého, já měla bohužel jen sušený). Zálivku promícháme s kedlubnami a nakonec vmícháme nahrubo nalámané vlašské ořechy. Necháme alespoň hodinu odležet v chladu.


více ZDE

ŘEPNÉ SUŠENKY

Dělávám si ovocno-zeleninové šťávy a drť dostanou vždycky slepice. Nedávno jsem si ale opsala z nějaké internetové stránky (bohužel už nevím z které) recept na sušenky, kde se tahle drť dá zužitkovat.
350 g drtě z odšťavněné červené řepy, mrkve a jablek, 80 g kokosu, 100 g hrozinek, 100 g brusinek, šťávu z půlky citrónu, lžičku skořice a 3 vrchovaté lžíce medu řádně promícháme, tvoříme placičky a sušíme je na plechu vyloženém pečicím papírem několik hodin v sušičce nebo v pootevřené troubě. Já je sušila v sušárně, která je pod troubou v kachlovém sporáku, asi 4 hodiny.


více ZDE

BOBY NAKYSELO

Očištěný celer, cibuli, dvě petržele a 6 mrkví nakrájíme na kostky, zalijeme vodou jen tak, aby byla zelenina ponořená a uvaříme doměkka. 400 g zelených bobů vaříme 10 minut, potom je oloupeme (na radu jedné z vás) a dáme stranou. Měkkou zeleninu zalijeme 150 ml zakysané smetany rozmíchané s 20 g hladké mouky, zavaříme a rozmixujeme. Vmícháme boby, osolíme, okyselíme dvěma lžícemi jablečného octa a okořeníme pepřem, drceným libečkovým semínkem, majoránkou a dobromyslí. Prohřejeme. Podáváme s brambory.


více ZDE

ČESNEKOVÁ OMÁČKA

Tohle je další ze starodávných receptů z Marholdovy Krkonošské kuchařky. Sklidila ovace 
V rendlíku rozpustíme 60 g másla, vsypeme 70 g celozrnné mouky a umícháme světlou jíšku. Zředíme ji 750 ml zeleninového vývaru, dohladka rozšleháme a vaříme dohusta. Vmícháme 3 utřené stroužky česneku, muškátový květ, čerstvě mletý pepř a osolíme. Nakonec zjemníme žloutkem rozkvedlaným v troše smetany, vmícháme sekanou řeřichu a prohřejeme, už nevaříme. Podáváme s bramborovým knedlíkem a vařeným vejcem. Zdobíme na másle osmahnutými plátky česneku.
Bramborový knedlík: 1 kg vařených, oloupaných a najemno nastrouhaných brambor promícháme s 250 g celozrnné hladké mouky, 250 g bílé hrubé mouky, lžičkou soli a jedním bílkem. Dobře, ale rychle uhněteme pružné těsto, rozdělíme je na 4 stejné díly a z každého vytvarujeme knedlíkovou šišku. Zavařujeme do vroucí slané vody a vaříme 20 minut od vyplavání. Po dvaceti minutách jeden knedlík vytáhneme a rozkrojíme, abychom se přesvědčili, zda je uvařený.



více ZDE

NENÁVIDĚNÁ MOUKA

Lidé, kteří chtějí zlepšit kvalitu svého života, objevili nového nepřítele, který je zodpovědný za jejich nemoci - mouku!

Člověk je však ve své prapůvodní podstatě pojídačem semen, vždyť jeho stoličky fungují podobně jako mlýnské kameny! Různé traviny se semeny a obiloviny už jako pravěký člověk nejprve sbíral a už před 12 000 - 5 000 lety sám cíleně pěstoval, obilí bylo v té či oné podobě odpradávna základem lidské stravy.

Tajemství obilnin bylo spojeno s principem Matky Země, zrození obilného klasu z temnot podsvětí bylo tajemstvím a mystériem. Lidstvo dostalo tuto základní potravinu darem od Velké Matky a až donedávna s ním také tak zacházelo.

Pšenice je plodinou přicházející z Edenu, z biblického ráje, naši předkové ji považovali za něco vzácného a exotického, původní obilninou Slovanů bylo totiž žito, patrně jediná obilnina, která byla vyšlechtěna na území Evropy.
Bohyně Živa jistě není ráda, když vidí, jak se dnes pohlíží na její dary. Lidé dokáží zničit skoro všechno. Otrávit vodu, zamořit vzduch, zničit půdu a svou nenasytností a nestřídmostí udělat z požehnání nebezpečí.

Já mouku používám, děkuji za ni a vážím si jí, nevěřím, že je příčinou našich nemocí. V tomhle souhlasím s původními obyvateli Ameriky, kteří říkají, že nemoc je porušením rovnováhy mezi člověkem a jeho sociálním a ekologickým okolím. Své nemoci si způsobujeme tím, že se nesprávně chováme k lidem ve svém okolí, k přírodě, ke zvířatům a k ostatním bytostem, kteří s námi sdílejí Zemi, i když je k naší škodě nejsme schopni vidět. Jinými slovy to říká Anastasie prostřednictvím Vladimíra Megreho: Je několik hlavních příčin nemocí lidského těla - jsou to zhoubné emoce, umělý způsob výživy a její složení, chybějící blízký a vzdálený cíl, a především nesprávné chápání své podstaty a svého předurčení.

Mouka za to nemůže.


více ZDE