Kdybyste měli chuť trochu upgradovat tenhle všem důvěrně známý moučník, zkuste tuhle verzi, zaručeně nebudete litovat.Nejlepší je samosebou domácí lístkové těsto, můžete ale klidně použít koupené. 700 g na kostičky nakrájených jablek vložíme do rendlíku spolu se 60 g arašídového másla, dvěma lžícemi rumu, dvěma lžícemi rapadury (nebo cukru) a dvěma lžícemi kdoulové šťávy (nebo citrónové šťávy). Dusíme, dokud se arašídové máslo s jablky nespojí a nevytvoří krémovou (ne však rozvařenou!) náplň. Plát lístkového těsta posypeme kukuřičnou strouhankou nebo jemně mletými ovesnými vločkami a poklademe jablečnou náplní. Zatočíme nebo z obou stran přehneme ze stran, podle toho, jak to máme raději. Šál přeneseme na plech s pečicím papírem, potřeme rumem a pečeme při 200 stupních dozlatova. Množství jablek je na jeden šál.
Na čem si nejraději pochutnávají naši psi? Útulek Dogpoint ve svém charitativním kalendáři odhalil tajný život psů a kromě jiných překvapivých zjištění přináší i nevyvratitelný důkaz, že psi toužící po zdravém životním stylu, ale i ti s mlsnými jazýčky vaří především podle Kuchařky ze Svatojánu.Přesvědčte se sami. 
:) Kalendář plný ilustrací a odhalení můžete objednat na jejich charitativním eshopu: http://bit.ly/charitativni-kalendare-2018 Z výtěžku z prodeje útulek pomáhá psům, kteří zatím neměli štěstí na dobré páníčky, nebo o ně třeba za smutných okolností přišli.
Opravdu famózní salát! Doporučuji k vyzkoušení.Jeden lilek, jednu malou cuketu a tři kapie pokrájíme a vložíme do pekáčku. Promícháme se třemi lžícemi olivového oleje, solí, aromatickými bylinkami (šalvěj, dobromysl, tymián, bazalka...) a 100 g nahrubo nalámaných vlašských ořechů. Pečeme nezakryté při 200 stupních asi hodinu, často promícháváme. 100 g kuskusu osolíme a v misce zalijeme 200 ml vroucí vody a zakryjeme talířkem. Po deseti minutách nakypříme vidličkou a promícháme se zeleninou a 100 g zelených oliv. Podáváme na listech salátu.
Profesor Stanislav Komárek se skvěle čte, jeho smysl pro humor mi vyhovuje. Známé skutečnosti má krásně porovnané a dokáže je skvěle interpretovat, takže si kapitoly i jednotlivé jeho knihy stavíte jako Lego. Ukázka:„Oproti časté domněnce není cílem medicínsko-průmyslového komplexu (MPK) zisk, ale primárně moc, byť vyjádřením moci peníze v jistém smyslu také jsou – praktiky různých farmaceutických firem s korumpováním lékařů rozmanitými dary a výlety jsou známou záležitostí, ale netvoří samo jádro problému, byť občas jistě nabývají skandálních forem.(...) Holá moc a společenská výlučnost jsou vysoko nad plným měšcem.
(...)
Dojmem zacházení s desetiletými dětmi působí evropský zákaz prodeje většiny léků mimo předpis. V Turecku, v zemi s mnohem menší úrovní vzdělanosti, lze koupit v lékárně cokoli, a Turecko přesto vzkvétá. Jak by asi občané reagovali na všeobecnou ekonomickou péči, kdy by všechna vydání nad 500 Kč revidoval diplomovaný odborník-ekonom a tu zakázal, tu povolil, tu pokáral, tu doporučil? Vlastnoručně si dávkovat v podstatě neškodný penicilin je občanu zakázáno, uzavřít hypotéku na dům za zcela vražedných okolností nikoliv.
(...)
Středověkou a raně novověkou upadlou církevní praxi strašit věřící peklem a nástrahami ďáblovými, jež je třeba bedlivě odhalovat v neustálé pozornosti a sebezapírání, kopíruje MPK zcela pozoruhodnou formou: zdravotnická osvěta, jdoucí v posledních desetiletích do absurdních detailů – viry, karcinogeny, cholesterol a lipidy působící srdeční ischémie atd. číhají na každém kroku -, a v podstatě znechucují všechny smyslové radosti. Obava z jejich přítomnosti a téměř nezvratitelného účinku je zcela jistým zdrojem neuróz – málokdo si uvědomuje, že život je svou nejvnitřnější podstatou záležitost riskantní, nezdravá, nebezpečná a končící smrtí.
(...)
Je také pozoruhodné, jak křivolace, ode zdi ke zdi, jdou zásady, které MPK během svého vývoje v posledních dvou stoletích razil: masturbace, přízrak pubescentů 19. a raného 20. věku, kořen všech tělesných a psychických onemocnění, se v závěru 20. století stává po období velkomyslné tolerance zdrojem všeho zdraví a blaženosti, už nechrání jen před infekcemi, předčasnými graviditami a nezvyšuje plodnost v reprodukčním věku: nedávná příručka britského ministerstva zdravotnictví chlapcům přímo předepisuje alespoň jeden orgasmus denně.(...) Ze slunění jako všespásného zdroje zdraví a vitaminu D (kam nechodí slunce, chodí lékař), se stal přízrak vyvolávající k životu melanomy, dnešním neustálým obsesivním obavám z dehydratace organismu předcházela v první polovině 20. století obava z přílišného pití. Už takovýto stručný přehled radí k jisté opatrnosti se zásadami, které MPK v tom kterém okamžiku nadšeně propaguje. Naopak třeba důvodné podezření, že chronické přejídání živočišnými bílkovinami je zdrojem mnoha civilizačních chorob, je dlouhodobě zametáno pod koberec, protože živočišné proteiny jsou ´dobré´ podle logiky ´čím více tím lépe´. Radikální omezení konzumace masa by bylo ovšem tahem snižujícím průtok peněz společností – kdo nedá utržit ani průmyslu masnému, ani MPK, jako by ani nebyl.
(...)
Takzvané ´doporučené postupy´, vydávané vlivnými mezinárodními lékařskými asociacemi, nápadně připomínají fatvy, nábožensko-právní nálezy vydávané významnými islámskými univerzitami. Tato praxe pak vede k unifikaci celého systému, podobně jako třeba po tridentském koncilu probíhal v celém katolickém světě mešní obřad jednotně, a lokální, jakkoliv kreativní klerik nemohl nic ponechat vlastní variační schopnosti. Tímto způsobem se potom ze systému vypuzují všichni samostatně myslící jedinci a zbývají ´administrátoři´, ať už zásvětní či časné spásy – systém tvorby diagnóz na základě sady kvantitativních laboratorních dat, ve vojenském slangu označitelný jako ´blbuvzdorný´, si intuice či samostatného myšlení příliš nežádá.
(...)
Nelze než apelovat na pozorovací talent oproti nekritické důvěře, vlastní odpovědnost oproti jejímu delegování na jiné, odvahu oproti malicherným obavám z budoucnosti a kreativní svépomoc tam, kde struktury selhávají. Je třeba začít u sebe a svého okolí, a nečekat spásnou reformu shora, byť občanská neposlušnost je až prostředkem krajním.“
Tohle jídlo je jedno z prvních, které jsem vařívala ve své mladé a chudé domácnosti před 30 lety. A také mi jako jedno z mála zůstalo v repertoáru. Jenom jsem vyměnila Eidam za veganský sýr a přidala sušená rajčata. Půl kila kulatozrnné rýže propláchneme v cedníku teplou vodou a necháme okapat. V hluboké pánvi rozehřejeme dvě lžíce oleje a necháme na něm změknout pokrájenou cibuli. Přidáme tři lžíce nadrobno nasekaných sušených rajčat a společně deset minut dusíme. Často mícháme. Nasypeme rýži, osolíme, mícháme, a jakmile se rýže začne přichytávat ke dnu, zalijeme 800 ml horké vody. Přivedeme k varu, zmírníme teplotu a pod pokličkou necháme zvolna vydusit vodu, trvá to asi půl hodiny. Mezitím pokrájíme 3 – 4 pórky na centimetrové kousky, vložíme je do kastrólu a podlijeme sběračkou vody. Dusíme doměkka, osolíme, opepříme, ochutíme třemi lžícemi kečupu (nejlepší je domácí) a vmícháme do rýže. Na talíři sypeme veganským sýrem.
Jalovec je u nás přísně chráněný, můžeme použít tedy jalovčinky pouze koupené nebo ze stromů pěstovaných v zahradě! Jalovec prohřívá a prokrvuje a tím napomáhá hojivému procesu. Kdysi se používal jako silné diuretikum, od toho se ale kvůli neblahému vlivu na kůru nadledvin upustilo. Ze zevního použití ale nemusíme mít obavy.100 g jalovčinek usušíme a podrtíme. Vložíme je do sklenice, zalijeme 200 ml panenského slunečnicového oleje a ve vodní lázni zahříváme půl hodiny, aby se do oleje uvolnily účinné látky. Voda nesmí vřít! Zavíčkujeme a necháme na teplém místě týden vyluhovat. Denně protřepáváme. Po týdnu přecedíme a uchováme v tmavé lahvičce v lednici. Používáme na jemnou masáž postižených kloubů nebo svalů nebo na masáž reflexních bodů příslušných orgánů.
Tahle polévka je nejlepší vychlazená, ale i teplá vám bude chutnat.Půl kila oloupané červené řepy nakrájíme na kostičky, v hrnci zalijeme 1 l vody se lžící jablečného octa a půl hodiny vaříme doměkka a ochutíme umeoctem a rýžovým sirupem (nebo cukrem). Můžeme dosolit. 200 g oloupaných a na kostičky nakrájených brambor uvaříme ve slané vodě s kmínem a slijeme. 4 vejce uvaříme natvrdo, 2 sterilované okurky nasekáme nadrobno. Do talířů rozdělíme vařenou řepu i s vodou, ve které se vařila, posypeme bramborami, okurkou a vejci a nakonec ozdobíme dvěma lžícemi kysaného sojového nápoje a koprem.
Výborný salát, který může posloužit i jako salát přílohový, podobně jako ten bramborový.Uvaříme do poloměkka 400 g červené řepy a 1 mrkev. Obojí oloupeme, nakrájíme a vložíme do mísy. Nakrájíme a přidáme 3 naťové cibulky, jednu červenou papriku a misku rukoly. 80 g zeleného hrášku a 80 g zelených fazolek krátce povaříme, scedíme a vmícháme do salátu. Osolíme, opepříme, osladíme lžičkou rýžového sirupu, okyselíme šťávou z půlky citrónu a vše spojíme avokádem, které jsme rozmixovali se 40 g kysaného sojového nápoje. Necháme odležet.
Tenká knížka proslulého C. S. Lewise je souborem dopisů s radami, který píše jeden ze zkušených ďábelských pokušitelů Zmarchrob mladému, začínajícímu podřízenému jménem Tasemník. Rady udělované zkušeným praktikem se týkají „pacienta“, jehož má Tasemník získat pro Peklo. Chvílemi je knížečka na můj vkus příliš prvoplánová a bigotní, ale má i moc pěkná místa, z nichž jsem pro vás opsala poměrně aktuální část o zbabělosti a strachu:
„Ale nejlepší je nenávist spojená se strachem. Zbabělost – jakožto jediná ze všech neřestí – je jenom bolestná; je strašná, ať ji člověk cítí, tuší nebo na ni vzpomíná, zato nenávist má i své příjemné stránky. Proto je často tou kompenzací, kterou se člověk odškodňuje za utrpení způsobené strachem. Čím více se bojí, tím více bude nenávidět. A nenávist také skvěle utišuje pocit hanby. Pokud tedy chceš těžce zranit jeho lásku k bližnímu, měl bys nejprve porazit jeho statečnost.“
