ZIMNÍ SLUNOVRAT - VÁNOCE

Keltské jméno pro zimní slunovrat je Meán Geimhridh nebo Yule. Oba slunovraty – letní i zimní, měly kdysi zásadní význam, který nám dnes už skoro nepřijde na mysl. Při letním slunovratu (21. června) stojí Slunce ve svém nejvyšším bodě a při zimním slunovratu (21. prosince) stojí Slunce z celého roku naopak nejníže. V tento den se konečně temná síla, se kterou Slunce do této chvíle bojovalo, konečně vzdává. Je to důvod k radosti, čas naděje. Křesťané do této doby zasadili narození Ježíše Krista. Pokud je to pravda, rozhodně se narodil v ten nejlepší čas, protože žádný jiný svátek v sobě nenese tolik příslibů a naděje. 

Křesťanství původně odmítalo veškeré narozeninové oslavy a dárky jako pohanský zvyk, po staletí slavili první křesťané pouze 6. leden – Kristův křest. Až ve 4. století pod tlakem pohanských zvyklostí, které nedokázali zcela vymýtit, svolili k oslavě Kristova narození a ve snaze zcela setřít původní význam oslavy zimního slunovratu umístili tento svátek do jeho blízkosti. 25. prosinec je navíc totiž dnem narození římského boha slunce Mithry a dnešní americký Santa Claus je vlastně Otec, Patriarcha, Odin, který neviděn a nepoznán cestuje v době zimního slunovratu po světě, zahalen do dlouhého pláště - jen má dnes marketingově přijatelný kostým.

Zvyk slavnostně přistrájet posvátný strom života při oslavě zimního slunovratu nikdy zcela nevymizel. Víra v sílu tohoto rituálu, který přivolával světlo a život, byla velmi silná. Dělo se tak ale tajně a dodržovat tento obyčej kdysi vskutku vyžadovalo odvahu. První zprávy o novodobém vánočním stromku, jak ho známe dnes, pochází od Wolfganga von Goetha. Na Vánoce roku 1765 byl navštívit svého přítele v Lipsku a v  domě jeho matky poprvé spatřil malý stromek ozdobený sladkostmi, pod kterým stály perníkové jesličky s Ježíškem a svatou rodinou. Goethe o tomto zjevení samozřejmě napsal a od počátku 19. století  se zvyk zdobení stromečku začal šířit z Německa do celého světa a bez souhlasu církve (tím méně s její podporou) se tak stal tou nejdůležitější součástí dnešních moderních Vánoc.

Máme ho zpět, Strom Života, zdobený posvátnými symboly nesmrtelnosti a moudrosti – jablky a ořechy. Původní posvátný strom zimního slunovratu byla jedle, jako stálezelený strom měla pro tento svátek výjimečné postavení jako symbol nesmrtelnosti a trvající životní síly, ačkoliv naprostá většina posvátných stromů bývala listnatá. V jehličnatých stromech je individualita oproti listnatým stromům potlačena a uplatňuje se u nich skupinový duch celého lesa. Aury jehličnanů jsou mnohem uzavřenější a užší a navázat s nimi kontakt je velmi obtížné. Bohužel to, co se dnes pěstuje na vánoční trh, nemá s prapůvodní silou volně rostoucích, živých a svobodných stromů žádnou souvislost. Stejně byste se mohli pokoušet navázat kontakt se dřevěnou židlí. Vánoce už nejsou pro většinu lidí oslavou života a znovuzrození, ale to víte sami i beze mě. Stačí projít v předvánoční době okolo kádí s polomrtvými rybami - nádherným symbolem Ježíše Krista. 

Dárky jsou krásná věc, ty přijímané i ty darované. Nemyslete si, přijmout dar je často těžší než ho věnovat. V naší rodině se před pár lety rozhodlo, že každý dá každému jen jeden dárek. Musí být ale dobře promyšlený, nejlépe vlastníma rukama vyrobený, aby druhému udělal opravdu radost, žádné bezmyšlenkovité nakupování. A protože slavíme Vánoce v šesti lidech + batole, každý tím pádem dostane pět dárečků, batole šest. Jeden rok jsem udělala pro každého osobní razítko - ex libris, další rok jsem navařila různé jedlé dárky. Letos to samozřejmě prozradit nesmím. Víte ale, jaké je to ulehčení, jaká svoboda? Jeden dárek pro každého a dost? Žádné počítání, aby jeden neměl o jeden dárek méně než ten druhý nebo proboha snad levnější. Už nás ty hromady krámů pod stromečkem zkrátka unavovaly. Zkuste to taky, ohromně se vám uleví. 

více ZDE