HLEDÁNÍ PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU

Ruth Ozeki je autorkou téhle zvláštní knížky. Nejdřív jsem k ní přistupovala s nedůvěrou, začátek mě příliš nenadchl, ale postupně mě knížka úplně pohltila. Prostředí starého a polorozpadlého buddhistického chrámu v horách a malý ostrov porostlý neproniknutelným lesem plným vlků v Kanadě jsou popsána tak dokonale, že jsem si mnohokrát přála na obou místech přebývat, navíc mají obě prostředí mnohem více paralel než samotu a divokou přírodu; nadchla mě „postava“ vrány vrubozobé jako průvodce mezi světy, v čase, prostoru i dimenzi. Knížka je plná zenových mouder a magických snů. Zasáhl mě postoj týraného vojáka kamikaze – studenta filozofie – ke svému trýzniteli, který se vyvíjel od strachu přes zášť až k soucitu. Deník tohoto chlapce patří mezi nejsilnější místa v knize. Kniha tak, jak postupuje děj, obsahuje víc a víc metafyzických scén a čtenář se nenásilně ocitá ve světě duchů i za ním.
Knížka se rozhodně zařadí mezi mé nejoblíbenější, osobně bych ji umístila vysoko nad všechny tři Hosseiniho knihy, o kterých jsem tady psala prve. Patří k těm knížkám, kdy musíte na pár minut knihu odložit a zírat do prázdna, abyste vstřebali odstavec. Knížka je jednoduše…zenová.
A ještě něco – obálka je dílo mého drahého muže 

více ZDE